Morče, hlodavec, který beze sporu dokáže nadchnout a uchvátit. Jejich pískání na uvítanou, to musí dostat každého. A to se stalo i mě už drahně let nazad.Jako dítě školou povinné jsem si pořídil jednoho samce, po pár hodinách rozhodování jsem usoudil, že mu bude smutno a přinesl jsem si k němu samici. Po pár týdnech se jim narodilo první mládě, jedináček-samička.Pampeliškově žlutá, přesto, že otec byl černo-bílý a matka hnědobílá.To mě uchvátilo, že genetika je hodně zajímavá. Pak už to šlo geometrickou řadou, lehce k nevůli rodičům a skupinka se pěkně rozrostla.Každé druhé morče bylo natolik pěkné, že rozhodně muselo zůstat a ten zbytek putoval k sousedům, pak do vedlejších vesnic a pak za hranice okresu. Všechna musela mít comfort, takže strava byla velice pestrá, dokonce i trávu jsem jim přebíral, podle toho, co jim nejvíce chutnalo.Zelenina a ovoce, nádherně vonící seno a pod. V létě ohrádka kde se mohla morčata pást. Domečky dostali na přečkání zimy a spoustu sena, do kterého se dalo zahrabat. Po nějakém čase se do chovu pořídil dlouhosrstý samec a to teprve nabralo obrátky.A to především napínavé očekávání barevných kombinací. Moc krásné časy jsem s touto havětí prožil. Na poměrně dlouhou dobu jsem se s morčatama rozloučil. Až na konci léta roku 2013 jsem tomu znovu propadl. Především peruáncům a speciálně barvě slate-blue. Pořídil si chovná zvířata, dal si záležet na nepříbuznosti, na rozmanitosti barev a zabrousil i do okolních států pro novou krev, pořídil nové bydlení a to vše řádně provětralo účet, Jsem spokojený a čekám na první mláďata.
